Jak jsem (znovu) našel světlo
Moje cesta k fotografii nevedla přes umělecké školy, ale přes čistou klukovskou zvědavost. Začalo to už v dobách Československa, kdy jsem jako malý pionýr poprvé vstoupil do fotografického kroužku. Tehdy mě fascinoval ten moment, kdy se ve tmě komory na papíře začal objevovat obraz. V té době fotil kdekdo – byli jsme národ amatérských fotografů a já focení věnoval každou volnou chvíli dospívání. Pak ale přišel život, dospělost a já foťák na dlouhé roky odložil.Návrat přišel až po čtyřicítce. Šťastnou náhodou se mi dostal do rukou kontakt na fotografické workshopy v chebské Galerii 4, galerie fotografie. To byl ten zlomový moment. Začal jsem se tam vracet každý rok. Setkání s osobnostmi jako Robert Vano nebo Gábina Fárová mi totálně změnilo pohled na to, co to fotografie vlastně je. Moje touha jít hlouběji mě zavedla až na plzeňskou „Sutnarku“ (Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara), kde jsem v rámci celoživotního vzdělávání studoval pod vedením Radovana Koderi.Právě tam se kruh uzavřel. Od digitálu jsem se postupně vrátil zpět ke kořenům – k analogové fotografii a historickým procesům. Nejsem umělec s diplomem, ale vedu se snahou a pokorou řemesla být prostě fotografem.
